Červenec 2011

Co si přát?

28. července 2011 v 23:26 | Dragita |  About Me
Za hodinku už bude další den, jak to dnes uteklo. Den, kdy jsem se poprvé před třiadvaceti lety podívala na svět. Letos mi to vůbec jako narozeniny nepřipadalo, snad proto, že jsem byla celý den v práci - kde mě lidé znají jen jménem, nebo od pohledu. Snad proto, že letos nemám žádné dárky krom jednoho od mé kamarádky (za kartáč moc děkuji, o víkendu ho prubnu;) Snad proto, že když jsem přišla domů, vypadalo to tam úplně stejně jako vždycky.
Možná jsem sentimentální, že lpím na oslavě jen v tento den, ale letos si holt budu vybírat dárky až o víkendu, kdy mám zasloužené volno po dvanáctidenní šichtě v kuse:-)

Catherine Fisher - Inkarceron

28. července 2011 v 22:59 | Dragita |  knihy v mych myslenkach
Originální název: Inkarceron
Vydal: Knížní klub
Rok vydání: 2011
Počet stran: 368

Kniha mě zujala až po té, co jsem si přečetla několik pochvalných recenzí. Je totiž označena pro děti mládež a to je podle mě chyba, protože dětem bych ji do ruky nedala - styl psaní, děj a vůbec je rozhodně pro vyšší věkovou kategorii, min. 15+. Je to takhle škoda. Ale i přesto byla v knihkupetvíchj už od června vyprodaná a já jsem moc ráda, že jsem přes internet jeden výtisk sehnala.

Anotace:
Sedmnáctiletý Finn denně bojuje o život v Inkarceronu, obrovském vězení, které má vlastní inteligenci a krutě s ní střeží tisíce vězňů. Finn si je díky znamení na ruce jist, že se zde nenarodil jako ostatní, ale přišel Zvenčí. Claudia je dcerou Správce Inkarceronu a má se vdávat; nenáviděný princ jí byl nastrčen mocichtivou královnou. Panuje totiž navenek středověká Doba - supermoderní svět se zastavil a dobrovolně se zbavil vší techniky v zájmu míru. Claudia i Finn jsou vězni svých světů - jenže vše se změní, když naleznou křišťálový klíč, který jim umožní spolu komunikovat.


Neobvyklý příběh o vězení, které žije vlastním životem, které je vlastně samo o sobě bytostí - navíc značně zlomyslnu a krutou, je opravdu poutavý. Každý kousek knihy si zaslouží vaši pozornost, čtěte pomalu, vnímejte krásu Inkarceronu, protože má tolik zákoutí a nástrah, že by vám mohlo při horlivém čtení kdejaká maličkost uniknout. Protože se jedná o věznici, místní mravy jsou úplně jiné, hlavní je přežít a svědomí tu nemá vůbec nikdo - až na Finna. Lidská povaha je tu odhalená až na kost. Nikdo ani on sám neví, kde se ve vězení vzal, najednou se probudil v zapachající cele. Jediné možné vysvětlení je, že ho stvořil sám Inkarceron.

Finn, záhadný vězeň, který žije mezi Špínou a jediný na koho se může spolehnout je jeho přísežný bratr, najde zvláštní křišťálový klíč. Starý Sapient (Sapienti jsou za velmi vážené vědce - stvořili za dávných časů Inkarceron) je už z vězení trochu šílený - touží se dostat ven, jako bájný hrdina Saphiqque, který Unikl. Přemluví Finna a jeho bratra k útěku, protože věří, že křišťálový klíč odemyká Inkarceron. Jenže jednou v noci při hledání cesty ven na Finna klíč promluví - dívčím hlasem.

Claudia, dcera správce Inkarceronu se má brzy vdát za prince, kterého z duše nesnáší. Venku je totiž technologie zakázána a vládne tam určená Doba. Kdysi byla zaslíbená princovu nevlastnímu bratru, pravému následníkovi, ale ten zemřel po pádu z koně. Se svým učitelem Jaredem se snaží sňatek oddálit zjistit něco více o vězení. Místo toho najde kříšťálový klíč ve kterém je obrázek orla -stejný jako má vězeň Finn na svém zápěstí. Když na klíč promluví, ozve se jí Finn. Celý venkovní svět totiž žije v domění, že Inkarceron je rájem, je proto zděšená, tím, co ji Finn o vězení řekne a dokonce i ukáže, protože klíč umožňuje i holoprojekci. Claudia s Jaredem se rozhodnou Finnovi i ostatním pomoci z vezění uprchnout, ale leží před nimi opravdu těžký úkol. Inkarceron má oči všude a skrývá nejedno šokující tajemství. Začíná závod s časem. Claudiina svatba je za dva dny a potom už jí bude mít pod palcem Královna.

Hodnocení:

Vřele příběh doporučuji, knížka je celkem tenká a teď v srpnu vyjde její druhý díl Saphiqque, na který jsem opradu zvědavá, protože konec Inkarceronu byl opravdu překvapivý, šokující a já hořím nedočkavostí. Rozhodně si zaslouží místečko v mé knihovně.

1.Dokázalala ve Vás kniha probudit fantazii?
Rozhodně, sice je Inkarceron srmdutá žumpa se soběstačnou krutou inteligencí, ale představám jeho zákoutí se neubráníte:)
2.Chtěli byste se podívat na některé místo popsané v knize (i je-li smyšlené)?
Jednoznačně ne - Doba jak ve středověku, kde se měli dobře jen šlechtici a Inkarceron není žádná výhra. Naštvete ho a vypne vám vzduch.

Adrian Tchaikovsky - Impérium Černé a Zlaté

26. července 2011 v 19:07 | Dragita |  knihy v mych myslenkach


Originální název: Empire in Black and Gold
Vydal: Zoner Press
Rok vydání: 2010
Počet stran: 488

Po měsících čekání na pořadník v knihovně jsem se dostala ke knize svazku Stínů vědoucích - Impérium Černé a Zlaté. Očekávala jsem od knihy hodně, protože příval vychvalujících recenzí neznal mezí. Já se do knihy zamilovala až tak nějak v polovině - potom jsem ji nemohla dát z ruky - ale v práci jsem musela.;)

Anotace:
Impérium černé a zlaté je spisovatelským debutem Adriana Tchaikovského, nadějného britského autora, a první část cyklu Stíny vědoucích. Tchaikovsky přišel s neotřelým nápadem - propůjčil svým knižním lidským hrdinům hmyzí schopnosti. Tím dokázal, že i dnes lze napsat kvalitní a originální fantasy, jejímž hlavním hybatelem není všemocná magie. Přidá-li se k neobvyklým postavám napětí, humor a dobrodružství jako v tomto případě, vznikne čtivá kniha vhodná pro bezmála každého čtenáře. Na své si přijde skalní příznivec fantasy románů i neznalec tohoto žánru. Začtěte se také do dlouho očekávané novinky na českém trhu a stejně jako tisíce dalších světových čtenářů budete i vy s napětím očekávat její pokračování. Stíny vědoucích vás totiž chytnou, a už nepustí…

Příběh jen napsán čtivým a chytlavým jazykem, už na začátku jsem se do toho ponořila, ale pořád jsem cítila, že to není ono. Ano, děj je velmi zajímavý, neokoukaný, akční, ale pořád mi tam něco chybělo až sem to našla. Můru Achaese (jen doufám, že si jméno dobře pamatuji) - opravdu tajemný mladík, kterého jsem si nedokázala předstvavit.(Bílé oči, černé jakoby mastné vlasy s pěšinkou a modro-šedá kůže, velmi štíhlá postava.) Vždyť jedné z hlavních postav - Cheerwell se opravdu moc líbil. Ale toť otázka vkusu, zvláště v jejím světě, kde je modrý, nebo plný ostnů kde kdo.

Moc se mi líbilo prolýnání třetí a první osoby. Plynule přecházeli jedna v druhou a navzájem se příjemně doplňovali.Třetí platí za tu hlavní, ale občas nahlédneme do myšlenek nějaké postavy (a jej jich hodně) a více ji poznáme. Uznávám, že i nahlédnutí do hlavy Vosího "majora", který je postupem času s invazí na pochybách, je opravdu zajímavé. A je to právě on, kdo má vpád do Nížin na starosti.
Navíc neokoukané prostředí lidí s hmyzími schopnostimi je více než lákavé - Brouci, Pavouci, Kudlanky, Mravenci, Vážky, Můry, Škorpioni...příběh je jimi naplněn a každá rasa má svůj zvláštní dar. Nejcenějšími jsou tu jistě průsvitná a mrštná křídla. Svět kolem je opravdu promyšlený, zatímco Vážky uctívají tradice, Brouci se nacházejí v raném industriálním věku a vyrábějí parní stroje a Vosy jsou dobyvatelé, kteří umějí jen využívat ostatní - sami nikdy nic nevynalezly. Proto jsou zde rasy rozdělovány na Vědoucí a Nevědoucí. Vědoucí dokáží přemýšlet ve více rozměrech - jak fungují stroje, vymýšlet nové a nové věci (matematika-fyzika), kdežto ti ostatní nikdy nemohou pochopit funkci Helioptéry, proč a jak něco funguje, drží se jen tradic a zkušeností.

Hodnocení:

Skupinka nic netušících studentů z Kolegia, hlavního města Nížín, se omylem dostane do situace, kdy jim jde vážně o život. Cheerwellin strýc je aktivista, který léta varuje státy Nížin před invazí Impéria vos, které pomaloučku pohlcuje všechny okolní města a rasy. A dělá to tak mazaně, že od Nížín kupuje zbraně, které potom hodlá proti nim použít. Nikdo aktivistu Stenwolda neposlouchá - přece mají z Impéria pořádný zisk. Tak raději pošle svou neteř a její přátele do jiného města, Helleronu, do bezpečí. Ale už cestou se jich horlivě snaží zbavit samotné Vosy, protože je chtějí použít proti Stenwoldovi. Dospívající lidé jsou vrženi z bláta do louže a nejednou se Vosám podaří je rozdělit. Každý musí přežít po svém. Pavoučí žena Tynisa jako nájemný zabiják, Totho, míšenec, jako mechanik, Salma, vážka, společně s Che, broučí dívkou, hledají její příbuzné.
Pomalu se dozvídají o odboji, kterému velí Chein strýc Stenwold a rozhodnou se zapojit. Ale shodou náhod dostanou Che i Salmu Vosí vojáci a odvlečou je do otroctví. Nezbývá jim nic jiného, než je jít zachránit, ale jestli chtějí varovat Nížiny před novou invazí Vos, budou potřebovat spojence. Achaes, Můra, kterému Che zachránila život, by pro ní udělal první poslední, Tisamon, mistr Meče a starý Stenwoldův přítel, který touží Vosy zničit za každou cenu. Ale ty už klepou na dveře a nic je nezastaví, Vosy znají jenom boj, dobívání a armáda je jedinou institucí v Impériu, do které musí všichni patřit...Odpor je marný - proti Vosímu žihadlu.

1.Dokázalala ve Vás kniha probudit fantazii?
Ano, rozhodně kniha rozproudila mou představivost na plné obrátky.
2.Chtěli byste se podívat na některé místo popsané v knize (i je-li smyšlené)?
Hmm, být Vážkou nebo Pavoučicí, to by se mi líbilo:)


Prvnní díl velké Ságy má opravdu hodně dobře našlápnuto a já se moc těším na druhý díl Pád vážky, který jde právě do tisku a ta obálka je naprosto fantastická. V Anglii bylo již vydáno sedm dílů a autor jich plánuje deset. Uvidíme, jak se mu povede udržet laťku prvního dílu, nebo ji dokonce zvýšit. Moc této sérii držím palce.

Carrie Ryan - Les rukou a zubů

25. července 2011 v 22:26 | Dragita |  knihy v mych myslenkach
Originální název: The Forest of Hands and Teeth
Vydal: Mladá fronta
Rok vydání: 2011
Počet stran: 320

Sice téma zombie v knihách moc nevyhledávám, ale na tohle jsem četla pár pochvalných recenzí. Počkala jsem si v pořadí v knihovně a pak hurá domů. No, hurá ani moc ne - zváště po otevření knihy.
Vnitřek je krásně zdobený, to je knize do plusu, dokonce se i plynule čte. Jenže ten příběh je takový unylý a já si pořád říkala, že ti lidé jsou tak blbí, naivní (hlavně Mary), že to až není možné.
Knihu jsem dočetla, ale celkově bych hodnotila průměrem, jako oddech, když nic nečekáte, odprostíte se od blbosti hrdinů a nevadí vám, že přímá řeč tu skoro neexistuje. Kniha je tenká, takže ji zvládne každý, ale pokud jste viděli film Vesnice -tak je to na jedno brdo.

Anotace:
Mary žije v uzavřené vesnici. Její svět se řídí prostými zákonitostmi: musí poslouchat pravidla církevního Sesterstva, nesmí se přibližovat k plotu, za kterým - v Lese zubů a rukou - žijí Nezasvěcení,kteří svým kousnutím promění člověka v chodící mrtvolu. Když Sesterstvo rozhodne, že se provdá za muže, kterého jí určili, Mary musí poslechnout, přestože se zamilovala do zraněného Travise.Pak ale Nezasvěcení proniknou do vesnice, a Mary v nastalém zmatku prchá společně s Travisem, svým snoubencem Harrym, kamarádkou Cass i bratrem Jedem a jeho ženou dál do zapovězeného lesa.Touží dostat se k vysněnému oceánu, dál za les a Nezasvěcené, do světa, který tam venku přece musí někde být

Mary žije ve vesnici, kterou ovládá Sestestrvo. Vesnice je obehnaná plotem, který je chrání před nečistými, kteří se potulují Lesem rukou a zubů - zombie. Její matka nesutále chodí k plotu a vyhlíží svého manžela, až přijde moc blízko a nakazí se. Bratr Mary vyžene z domu, protože o ni žádný muž nepožádal(konkrétně její kamarád Harry chtěl, ale když zjistil, že i její matku nakazili Nečistí, nechtěl ji) a vyní ji z matčiny smrti. Sestertvo vládne tvrdou rukou, káže Písmo. Když si o dívku nikdo neřekne a rodina ji nechce, musí se stát sestrou v klášteře.
V kláštěře je několik měsíců zavřená v jenom pokoji s výhledem na Nečisté a pokud se vzepře, sestry ji klidně použijí jako krmení. Ale Mary je ráda sama a přemýšlí. Je zamilovaná do Harryho bratra Travise.
Travis skončí v klášteře se zlomenou nohou a Mary se o něj měsíce stará. Oba se do sebe zamilují, ale Harry - jakoby to věděl- o ni požádá. Jenže se nestačí vzít a na osadu zaútočí Nečistí. Přežijí jen ona, Travis, Harry, Cass(Travisova nastávající), a její bratr Jed. Utíkají z vesnice a bloudí bludištěm ve snaze najít jinou vesnici.

Hodnocení:

1.Dokázalala ve Vás kniha probudit fantazii?
No, nijak zvlášť, jen tak normálně, když jsem si představovala domy, šaty, bludiště...
2.Chtěli byste se podívat na některé místo popsané v knize (i je-li smyšlené)?
Určitě ne.Brr.

Knihu jsem hodnotila 70% proto, že sice jsem nebyla nějak spokojená, ale rozhodně jsem ji v pohodě dočetla a zajímal mě konec.


Naya - Kapitola 36.

25. července 2011 v 19:24 | Dragita |  Naya kapitoly
Záchranná akce, ale nic neběží hladce...:)
Vše z pohledu z Niroqa.

Naya - Kapitola 35.

20. července 2011 v 22:26 | Dragita |  Naya kapitoly
Naya se ocitla v nové místnosti, ale žádné testy ji tam nečekají, jen boj o holý život. Rasco něco našel - Nayinu brašnu - co s ní udělá?

Přeji příjemné čtení :-)

Sergej Lukjaněnko/Nik Perumov - Zlá doba pro draky

19. července 2011 v 22:42 | Dragita |  knihy v mych myslenkach
Originální název: Ně vremja dlja drakonov
Vydal: Triton
Rok vydání: 2010
Počet stran: 472

Této knihy bych si nevšimla nebýt jedné povzbudivé recenze (už nevím odkud), že se jedná o velmi dobrou knihu. Má totiž pro mě zvláštní název a obálka je spíše tuctová - snadno se v záplavě fantasy břeček přehlídne.
Po přečtení musím říct, není to poklad, který bych chtěla mít v své knihovně, ale i tak mě kniha oslovila a četla jsem ji s velkou chutí - je občasné pasáže s čarodějem Rétorem mě nudili - nebo s Loi Iver, vůdkyní klanu Kočky. Já prostě prahla po odstavcích s Viktorem a tajuplnou dívkou Tael, která se chvílemi zdála jako malá třináctiletá holka a chvílemi si člověk nebyl jistý, jestli je člověk a kolik že jí to je vlastně let.

Anotace:
V tomto světě je voda průzračná, tráva smaragdově zelená a slunce žluté jako zornice ohnivého draka. Burácejí tu parní píšťaly lokomotiv, nocí sviští otrávené šípy elfů a za neviditelnou hranicí znějí tlumené kroky těch, kteří ani po smrti nedošli pokoje. Nacházejí se tu panství kouzelnických klanů - někteří mágové se umí měnit ve zvířata, jiní poroučí ničivým silám živlů. V tomto světě už možná nic nebude jako dřív. Zbaven svého ochránce musí čelit vpádu odvěkých nepřátel, kteří ho chtějí naprosto a nezvratně přeměnit.

Na začátku, když jsem se dozvěděla, že draci byli vyhubeni, tak jak to bývá určitě je někdě nějaké vejce. A on je ten příběh daleko složitější než se zdá, ale přesto to mohlo být napsané o trochu lépe - protože místy jsem se jen těžko ponořila do děje - hlavně u bitev, kde jsem chvílemi ztrácela orientaci kde Viktor stojí, co dělá a jak se na to místo proboha dostal. Přesto mám z knihy po dočtení dobrý dojem, sice klasika elfové, trpaslíci a čarodějové, ale je to podáno opravdu dobrým způobem, že se člověk rád poddá a fantazíruje o Středosvětě.

Viktor je doktor, žije v Moskvě a polední dobou se mu nic nedaří. Najednou najde raněnou mladou dívku u svých dvěří. Je to ještě dítě. Nabídne jí že ji odvede domů, jenže dívka ho zavede do úplně jiného světa - do Středosvěta, kde vládnou kouzla živlů a totemových klanů, šedých mezí s mrtvými. Jediným nebezpečím jsou tu Přirození - pokud nepočítáte zloděje a mágy posedlé mocí. Dívka se jmenuje Tael a nechce u říct, proč ho přivedla a párkrát mu dokonce zmizí a nechá ho napospas živelným klanům, které se ho bůhví proč snaží zabít. Klan vody proto, aby byl zasvěcen a stal se dračím zabijákem, klan Vzduchu proto, že Rétor chce ochránit nového draka a tak potřebuje dračího zabijáka mrtvého. Viktor nic netušící musí bojovat o holý život - ale postupem času začne proti své vůli ovládat živly a projde všemi zasvěceními, protože Tael se vždy zjeví v pravou chvíli. Jenže draci tu nebyli svatouškové - byli to krutí a nemilosrdní vláci světa a jen oni mohou zastavit vpád Přirozených - z třetího světa.
Všechno se zamotá, Rétor je posedlý zabíjením, klan Vody málem vyhladí klan Ohně a po Viktorovi jdou rázem úplně všichni. A časem se k Viktorovi přidá i slavná čarodějka prvního stupně Loi Iver z klanu Kočky, neodolatelná kráska, která umí manipulovat s kým chce - jen s Viktorem jí to moc nejde a tak ho všude následuje.
Jak to dopadne se Středosvětem? Co znamenají Viktorovi živé sny o planetě divných barev, kde ho provází zvláštní ošklivý mužík? Kdo je Tael a přijde vůbec drak, nebo Přirození zničí Středosvět a potom i naši Rubní stranu?

Hodnocení:

Pokud hledáte oddechové fantasy čtení s nový nadhledem na draky, čaroděje a nové světy, směle do toho. Kniha je až na pár míst opravdu poutavá a já byla nehorázně zvědavá jak to dopadne. Jen mě mrzí, že konec byl ta rychlý, že jsem to nestačila vtřebat. To nemám ráda - vše nahonem a šmitec.;)

1.Dokázalala ve Vás kniha probudit fantazii?
Ano, dokázala, - občas hodně ale občas jsem měla problémy při bitvách, protože mi neseděli místa, kam se hrdina najednou přesunul.Ale živelná magie - to je hodně inspirace - vzdušná křídla, která dokáží zabíjet, vodní biče, které přefiknout tělo jako nic a ten zvláštní svět Přirozených.

2.Chtěli byste se podívat na některé místo popsané v knize (i je-li smyšlené)?
Chtěla, moc. Když jste měli čím zaplatit ta příchozí z Rubní strany vítali s nadšením a někteří se staly mágy. Navíc se zde snoubil středověk s modernou - trpaslíci používali elektřinu a koupelna byla normální koupelna.:-)


Naya - 34. Kapitola

15. července 2011 v 14:38 | Dragita |  Naya kapitoly

Příběh pomalu graduje, už cítím blížící se konec;)

Nayina ochrana skončila, lidská zvědavost je bezmená. Čeká ji série testů a zařazení do programu, ale to nebude jediné překvapení, které na ni čeká.

Letní dumání - Jak hodnotím knihy

15. července 2011 v 10:04 | Dragita |  me zapisky


Chtěla jsem napsat i článek, podle jakých kritérií si knihu vyberu, ale sloučím to dohromady, aby se to nepletlo. Mám celkem přísná kritéria, tak jsem zatím narazila jenom na tři knihy, které jsem prostě nedokázala dočíst.

Napřed samozřejmě vybírám podle žánru, protože upřednostňuji fantasy, sci-fi a horory. Nic přehnaně romantického u mě nemá šanci, i když výjimka potvrzuje pravidlo, pár historických románů se mi líbilo.

Druhá věc je, čeho se ta kniha bude týkat. Je to z vesmíru? Obsahuje to emzáky? Apokalipsu? Odehrává se to v minulosti-budoucnosti? Tak v tom případě po knize sáhnu okamžitě.Tyhle témata přímo zbožňuji.

Třetí věc, po té co mě zaujalo téma, si přečtu anotaci a následně recenze na několika webech i blozích. Zatím se mi všichni recenzenti trefili do vkusu. Musím přiznat, že i krásná obálka udělá svoje - to už ji potom musím mít doma v knihovničce:-)

A jak knihy po té hodnotím?




Valná většina hodnocení - 60% zaujímá čtivost - to znamená, jestli jsem ji zhltla na jedno přečtení, nebo když nemám tolik času, jestli jsem se nemohla dočkat, když přečtu dalších pár stránek, ať už u oběda v práci nebo v šalině. Také styl jazyka, jakým je to psané. Třeba u Šlechty jsem si dlouho nemohla zvyknout na divný přítomný čas, který používal hlavně při boji (seká, otáčí se, roztíná...) připadalo mi to hodně divné. Nebo momentálně čtu Lukjaněnkova a musela jsem si zvykout na jeho květnatý jazyk typu - jež, jenž, alespoň, poněvadž a takové různé rozvité výrazy.

Samozřejmě do hodnocení se promítne i téma 20% - jak se povedlo autorovi vše zpracovat - jestli je v průběhu knihy vše vysvětleno, jestli je tam nějaké překvapení, co jsem nečekala. Třeba kniha Aréna smrti mě velmi potěšila svou nepředvídatelností. Pokaždé jsem tušila jak to bude a hned v zápětí to bylo úplně jinak. Díky tomu mě kniha velmi bavila. Samozřejmě potěší, když se mé tušení vyplní. Pokud v knize nejsou žádné informace zamotané, dostává ode mně plný počet.

Další menší část zaujímá samozřejmě dojem, po přečtení knihy 10% - jaký to ve mě nechalo pocit? Když jsem dočetla


Smečku jedním dechem, nebo i Arénu smrti, prudce jsem vydechla a peprně si zanadávala. Ještě teď ve mě zůstává z knih velmi silný pocit. Vcuclo mě to děje nevídaným způsobem a nakonci vyplivlo tak rychle, že jsem potřebovala několik minut, abych se vzpamatovala. Ano, takové knihy já miluju a budu je doporučovat všema deseti.



Samozřejmě poslední část, kterou hodnotím je konec 10% - možná jsem divná, ale konec knihy opravdu zasáhne do hodnocení. Samozřejmě není to tak, že špatný konec je hnedka body dolů - to by asi ode mně King moc nedostal. Ne, je to celkové hodnocení, jestli příběh pomalu gradoval, nebo rychle vyůstil, jestli mě potěšil nebo naopak příšerně zklamal. A to třeba stylem psaní, když je konec odfláknutý, tak moc bodů nezíská. Poslední díl Sapkowského mě tímto směrem naštval, během 4 stránek všechny pozabíjel a šmitec. Napínavý konec na pokračování je vždy hodnocen kladně - když nemohu dospat do dalšího dílu.

Tak jste nakoukli ke mě pod pokličku, jak vidím hodnocení knih já. Knihy mám moc ráda a vždy si najdu čas na čtení. Jen mám drobnou úchylku, jakmile kniha na webech nemá kolem 90% a více, tak mě prostě nezajímá - leda, kdyby mi ji někdo věrohodný doporučil;)

Mějte se Dragita

Alison Goodmanová - Eon: Znovuzrození dračího oka

15. července 2011 v 9:34 | Dragita
eon
Originální název: Eon: Dragoneye Reborn
Vydal: Jota
Rok vydání: 2009
Počet stran: 344

Do této knihy jsem se pustila až po recenzi od Abyss, protože když jsem i přečetla, že se bude jednat od šestnáctiletou dívku, která se vydává za dvanáctiletého chlapce, moc mě to nezaujalo. Všude bylo velké hodnocení a kladné recenze. Nakonec jsem si knihu půjčila v knihovně a opravdu mě mile překvapila. Knihu stojí za to si přečíst a navíc člověka k sobě připoutá, že nebudete chtít číst nic jiného. Už se těším na podzim, kdy vyjde druhý díl Eona.

Anotace:
Dvanáctiletý Eon podstupuje několikaleté náročné studium, které vyžaduje osvojení dvou schopností: šermu a dračí magie. Eon doufá, že uspěje a bude vybrán jako dračí oko - učedník jednoho z dvanácti energetických draků štěstěny. Ale má to háček. Velkým Eonovým tajemstvím je, že je vlastně Eona, šestnáctiletá dívka, která studuje v přestrojení, aby se mohla stát dračím okem. Protože ženám je dračí magie zapovězena, vystavuje se velkému nebezpečí. A vzhledem k okolnosti, že se její riskantní hra stala součástí vražedného boje o císařský trůn, je postaráno o napínavou zápletku...

Eona, je dívka, kterou prodali do solné farmy. Zatímco sledovala jak její blízcí umírají a na zrádný kašel ze solných výparů, ji odkoupí mistr - tygří dračí oko. Potřebuje nového učně, tak z Eony pomalu vychovává chlapce - Eona, aby se mohla zůčastnit obřadu, kdy se vybírá nové dračí oko. Tentokrát je to rok Krysího dračího oka, v jehož čele stojí pan Igo, který by nejraději získal sílu všech dračích očí.

Eona má bohužel malý handicap, chromou nohu, takže jí dračí sestavy jdou poněkud hůře, ale velmi se snaží. Bohužel krysí drak o ni nemá vůbec zájem - v tom případě ji chce mistr vrátit na solnou farmu. Ale stane se zázrak, Zrcadlový drak, který se neukázal přes pět století, se probudí a vybere si Eonu jako svého učně. Císař to vezme jako důkaz, že má zůstat u moci - jeho bratr ho chce připravit o trůn.

Tak se Eona dostane do paláce, protože komnaty Zrcadlového draka byly zničeny. Chovat se jako chlapec -eunuch- je čím dál těžší. Objeví se zde mladý princ, kterého musí chránit, císař ji chce využít jako symbol a pan Igo ji šlape na paty. Chce její moc. Jenže Eona ztratila kontakt se svým drakem a co se stane až opravdu zjistí, že je ženou?

Hodnocení:

Příběh je opravdu napínavý a autorka se hodně insiprovala východní kulturou -uvnitř chodí bosky, couvání před císařem a různé další maličkosti. Je zde opravdu věrohodně popsána společnost, ve které nemají ženy možnost se vzdělávat a jsou většinou brány jako majetek. Jediná naděje pro Eonu je tedy hrát chlapce. Tak čtivě napsaný příběh éterických draků a jejich dračích očí (které mimochodem odevzdávaly svou životní sílu drakovi - takže po čtyřicítce vypadaly nejméně na sedmdesát) a také mocenských intrik v císařtví.

1.Dokázalala ve Vás kniha probudit fantazii?
Ano, opravdu velkou. Snažila jsem se vždy si představit jak vypadá krysí nebo koňský drak - nebo zaječí v růžových barvách. Dračí sestavy, palác a zahrady - vše budilo mou fantazii na plné obrátky.

2.Chtěli byste se podívat na některé místo popsané v knize (i je-li smyšlené)?
Musím říct, akčkoliv prostředí, kde se Eona pohybovala bylo krásné, rozhodně bych se tam podívat nechtěla;)

zdroj: www.cbdb.cz, obrázek v prokliku
by Dragita