Setkání s literární postavou

23. září 2013 v 22:12 | Dragita |  Povídky
-SETKÁNÍ S LITERÁRNÍ POSTAVOU-

Dlouho jsem se chtěla zapojit, ale pořád jsem nevěděla, s kým bych se chtěla setkat ( původní povídka byla o setkání s mou vlastnoručně stvořenou postavou - ale to by nešlo). Nemusela jsem ani dlouho přemýšlet, ráda bych se setkala s Mac ze série Temná horečka od Karen Marie Monning. A protože to nejsou zrovna knihy, které by překypovaly bezpečím, bylo by to opravdu napínavé.
Tak přispívám svou trošku do mlýna. Snad se zalíbí. Dodržet jednu normostranu mi dalo zabrat.




"Koukej se kam šlapeš!" okřikl mě nějaký hlas. Ramenem mi projela bolest a kompletně mě probrala. Muž, který do mě vrazil, už mizel uličkou za mými zády. Objala jsem se rukama a rozhlédla se. Stála jsem v tmavé, špatně osvětlené ulici, kolem se motalo několik opilců. Nepoznávala jsem to tu - v životě jsem tu nebyla. Byla tu doslova hospoda na hospodě. Ochladilo se, zuby mi začaly cvakat jako šicí stroj. Bodejť by ne, měla jsem na sobě jen bledě modré tričko s krátkým rukávem a tepláky ve kterých jsem šla spát. Tak počkat…?
Zaslechla jsem za sebou zvláštní šouravý zvuk. Něco se sunulo po zemi přímo za mnou - znělo to jako obří slimák. Ztuhla jsem na místě. Klid! Okřikla jsem se. Jen se ti to zdá. Šla jsi spát. Jen se pomalu otoč a uvidíš, že tam nic nebude. Fakt.
Brada by mi spadla ke kolenům. V hrdle mi uvíznul výkřik. Hleděla jsem do tváře té nejodpornější bytosti, jakou svět stvořil. Zrůda měla několik křivých úst a výsměšně se šklebila. Natáhla ke mně ruku a v tu chvíli zamrzla na místě. Vykřikla jsem. Potom se potvora prohnula v křeči a rozprskla jako přeplněný pouťový balónek. Ohodila mě vrstva slizu.
"Nekřič a utíkej, sakra!" Někdo mě popadl za paži a táhnul ulicí pryč. "Nesmíš mu dát najevo, že ho vidíš, jinak jsi mrtvá. Musíme rychle zmizet!"
Vzpamatovala jsem se a podívala se na ženu, která mě táhla ulicí pryč. V ruce měla kopí se zlomeným ratištěm. Oněměla jsem úžasem - byla to MacKayla Laneová z Temné horečky.
"Já tě znám!"
"Ticho. Takové potvory nikdy nechodí samy. Kolem se to hemží Lovci. Jak si mohla přežít tak dlouho, když na ně civíš jako potrefená?"
"Hele, ani nevím jak jsem se sem dostala," protestovala jsem. Mac mě namáčkla do postranní uličky, kolem nás byly jen špinavé popelnice.
"No, vypadáš ztraceně. Ale už nejsi sama, Vidoucí," usmála se.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dragilia Dragilia | E-mail | Web | 25. září 2013 v 16:57 | Reagovat

Hmm, tak tahle hrdinka vypadá vážně zajímavě. A setkání s ní je pěkně napsané.
Možná, že si její dobrodružství přečtu. Ač času není nazbyt. :-)

2 Dragita Dragita | Web | 25. září 2013 v 17:11 | Reagovat

[1]:díky. Já jsem si Mac po počátečních rozpacích oblíbila (když dozrála a nechovala se jako barbie) a už mi přestalo vadit, že má ráda růžový lak na nehty a nezapomene se o tom v příběhu často zmínit. Série Temná horečka fakt stojí za přečtení. Je to samá akce, temnota a tajemství :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama