Jak jsem pekla cukroví

14. prosince 2016 v 17:14 | Dragita |  Jak si žiju - články
Už kolikrát jsem si říkala, že bych měla psát něco jako veřejný deník, zápisky ze života nebo něco podobného. Protože leckdy je u mě doma (a nejen tam) pěkně veselo.

Ráda píšu, tak proč se nepodělit, třeba se pobavíte, třeba ne, to už nechám na vás.
Každopádně, život mi vždycky přichystá něco nového - což pro tento rok platí na 1000% (už si ani nepamatuji jediný týden, kdy by se něco nestalo - mimo normu.)


Jak jsem pekla cukroví



Vánoce... někdo se těší, jiní šílí, další by se nejraději zahrabali pod zem, aby je dárkuchtivý dav neušlapal. A já stojím hezky opodál a prožívám svátky po svém. Hned do začátku vám musím říct jedno, mám ráda Vánoce, opravdu. Být s rodinou, nejbližšími, dívat se na pohádky, jíst cukroví, zdobit stromek, hmm. :) Nedržím moc tradic, neposlouchám koledy, prostě si vyberu věci, co mi vyhovují a ostatní nechám plynout. Příkladem budiš moje malá Vánoční výzdoba. V kuchyni mám větší ubrus a umělou Vánoční růži :P


Letošní Vánoce budou zvláštní. Budu je totiž poprvé trávit sama. Teda, ne úplně, mám tu své psí trdlo Hagiho, který má v sobě z Border kolie víc, než je zdrávo. Budeme tu sami dva, pohádky, stromek, cukroví...

No jo, cukroví! Už je půlka prosince!

Dala jsem se tedy do pečení. Sice jsem nemocná, ale konečně se mi aspoň trochu ulevilo, abych si něco napekla. Miluji perníčky, medvědí tlapky, plněné oříšky máslovým krémem, rumové kuličky, cookies, linecké.... jenže kdo to pak bude všechno jíst? Já. Takže bych toho měla napéct málo. Prim hrají perníčky, tlapky a linecké. Jenže jsem nějak nedomyslela kámen úrazu - recepty.

Cukroví peču už od puberty, ale jak jsem se třikrát stěhovala, měnila počítače a dvakrát mi odešel harddisk, tak se mi všechny ztratily. Komplet. Poslední tři roky jsem moc nepekla, ale i tak jsem se snažila najít správné recepty. Vždycky neúspěšně - a když se podařilo, soubor se ztratil. Klasika. Nejen tohle mě naučilo zálohovat, náhoda je blbec a já přišla už o hodně věcí.

Takže, jak to dopadlo letos? Inu, jsem zase na začátku. Našla jsem krásný recept na perníčky, říkám si - od blogerky, kterou znám, to bude ok. No, chyba lávky. Buď mám levé ruce, levou váhu, nebo prostě smůlu na recepty (uvažuji, jestli tím, že nerada vařím a peču občas, se na mě magické kuchařské víly úplně vyprdly.)

Pokus číslo 1. Perníčky

Těšila jsem se. Fakt jo. Recept byl sice docela nákladný na ingredience a postup mi připadal záhadný, ale šla jsem do toho s chutí! Samozřejmě, jen z poloviční dávky, bylo mi líto medu od včelaře, co mám. A co kdyby... /se to nepovedlo/
Pomeranč jsem vymačkala v pohodě v ruce (jen tedy byla dužnina všude, ehm), všechno ohřála až to krásně provonělo byt. Hmm. No a pak přišla chvíle, kdy jsem to míchala s moukou a ouha, vzniklo mi lité těsto na perník :D úplně tekuté. Co s tím? Že by za to mohla ta divná váha, co mi mamka půjčila (to je tak, když mi v digitální došly placaté baterky a klasická váží šejdrem)



Kamarádka, které jsem pokus líčila přes facebook, napjatě čekala, jak to dopadne. Vzala jsem tedy mouku... hodně mouky, přidávala a přidávala... a vzniklo z toho cosi divně lepkavého a aspoň trochu voňavého. Ruce jsem měla zapatlané až po lokty, linka byla celá hnědá... (vím, co si představujete, ale může za to kakao, ano? :D
Nevzdala jsem to a strčila tu podivnou lepkavou věc do sáčku a nechala dva dny v ledničce. Však ono to ztuhne.

Neztuhlo.


Řekla jsem si - proč bych to vyhazovala, něco z toho upeču. Vyzbrojila jsem se moukou, vlažnou vodou a spoustou trpělivosti. A tradá! Vypadá to jako perníčky! Celá šťastná jsem je dala péct. Nádherně se nafoukly, voněly, byly měkké jako buchta. Jen se mi sbíraly sliny. Přece jen jsem nad perníčky vyzrála!


Ha, to kdybych věděla, že se chvástám předčasně. Jakmile se pekl druhý plech, původní nadýchané voňavé perníky zatvrdly tak moc, že by se daly považovat za za zbraň hromadného ničení. Řekla jsem si, tak fajn, možná je to receptem - jako první se vina vrhne vždycky na recept, však to známe -
(Nebo jsem možná levá, protože poslední nejméně pečená várka je přiměřeně měkká)... nazdobím je a budou na okrasu. :D
Škoda námahy, jsou tak dobré!
Když se rozmočí v kávě... (ráda bych si své zuby ještě chvíli ponechala)


Přemýšlím, jestli nedat další pokus s jiným receptem. Asi na vlastní nebezpečí... ještě, že se Hagi celou dobu přípravy kryl na chodbě (až mě udivuje, na co všechno se dá použít shrnutý pelech)


Pokus číslo 2. Linecké

Linecké mám ráda, ale jen když je měkké, což se mi ne vždy povedlo. Od mé kamarádky Niviat jsem dostala domácí recept na skvělé linecké těsto. Ale taky jsem jej raději dělala z poloviční dávky. A samozřejmě bych to nebyla já, kdyby se neobjevilo další ale. Zkuste na váze do 3Kg, která váží po 200g, navážit 125g nebo 75g čehokoliv. Zvláště, když mezi stovkou a dvoustovkou jsou jen tři čárky. Hotová alchymie!

Nervila jsem se s tím, až jsem si řekla, že nějak to dopadne. Hlavně odvážení másla. Ulepila jsem si dokonce i odměrku, jak jsem se ho tam snažila napasovat. Pak nastala chvíle pravdy... spojí se? Nemám ještě přidat citron?
Chvíli jsem zápasila jako o život, zatímco vál byl plný mouky, která se ne a ne připojit k malé hroudě těsta. Ale nakonec jsem zvítězila a vyrobila krásný bochánek, který šel na zasloužený odpočinek do ledničky.

Během včerejška i dneška jsem dvakrát vytáhla těsto a nechala ho povolit, že budu péct. Ne, tělo si řeklo - jsi nemocná, takže dostaneš teplotu, nějaké to motání hlavy z nízkého tlaku a budeš ležet. Nedalo se nic dělat. Zánět vedlejších dutin není žádná sranda.

Pak jsem se konečně dostala k pečení těsta. Bylo už pár hodin venku, značně změklé, ale štěstěna si řekla, že už jsem toho zažila dost a vykrajování a pečení lineckého se obešlo bez větších komplikací (no, tradičně mám druhou várku trošku přismahlou, ale to třeba zakryje čokoláda :D


Uf, první boj s cukrovím mám zdárně vybojováný. Linecké udělám znovu, kakaové, abych měla víc druhů. Perníčky... to se ještě uvidí, co s nimi.
Ale mám další bojový plán na víkend - medvědí tlapky! To jsem zvědavá, jak pak to bude probíhat :)

Krásné svátky vám přeje odhodlaná Dragita. (Taky trochu sentimentální... )


To byl v tom byl drak, abych konečně nenarazila na správné recepty :P
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 adarracardigan adarracardigan | E-mail | Web | 14. prosince 2016 v 21:43 | Reagovat

Jsem z tábora těch, co se pobavili. ;-D I když chápu, že ty sama ses při boji o správnou přípravu vánočních lektvarů asi moc nenasmála, ne jako já nyní při čtení toho, jak to probíhalo.
Napadá mě, že bych někdy mohla sepsat něco o svých zkušenostech s vařením, to by bylo něco. ;-DDD

2 Dragita Dragita | Web | 14. prosince 2016 v 21:57 | Reagovat

[1]: Ono je lepší se vždycky zasmát :D (mám co říkat, napřed soptím... pak se směji... někdy :P

Určitě napiš, někdy je potřeba se sám sobě zasmát - v dobrém :)

3 Lyra Lyra | E-mail | Web | 14. ledna 2017 v 13:04 | Reagovat

Hele, pořád jsi o sto procent lepší v pečení cukroví než já. :) Nakonec jsi to zvládla, ne? A navíc máš teď báječnou historku na blog, což by se nestalo, kdyby všechno probíhalo hladce. :-D

4 Dragita Dragita | Web | 15. ledna 2017 v 23:08 | Reagovat

[3]: To máš pravdu, zase o jeden zážitek navíc. Perníčky dokonce změkly, po přidání jalbka a byly výborné. Po všem se zaprášilo :)

5 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 25. ledna 2017 v 2:58 | Reagovat

já nepeču ani nevařím

6 Dragita Dragita | Web | 28. ledna 2017 v 22:27 | Reagovat

[5]: Tak v tom případě to máš daleko jednodušší život :-D  Ale ona je to někdy fakt zábava... 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama