Téma týdne

Kam mě vítr zavál

14. července 2014 v 9:10 | Dragita

Letní měsíce jsou již v první půlce a musím říct, že jsem ještě nikde pořádně nebyla - plánuji to až na konec srpna, kdy mám konečně dovolenou. Vypadá to totiž, že pojedeme do Anglie, někam poblíž Oxfordu, kde bude naše základna pro výlety. Opravdu doufám, že to vyjde :)

Každopádně se tu chci mírně podělit o můj naprosto první výlet do jiné Zoo, než je tak naše malá v Brně. Na doporučení jsem si vybrala Zoo Lešná a přímo se pro to nadchla, takže mě nemohla odradit ani dálka. Prosadila jsem si výlet a prostě se jelo. Počasí krásně vyšlo, svítilo slunce, ale zase nepražilo - prostě akorát :)

Tóny plné inspirace

28. dubna 2014 v 0:20 | Dragita
Miluji tu správnou hudbu, která dokáže navodit atmosféru a přenést mě do jiných světů. Nemohu říci, že bych měla nějak zvláště vyhraněný hudební vkus. Poslouchám podle nálady a potřeby. Hlavní je, abych se mohla do tónů vžít, nechat se jimi unášet a hlavně na chvíli úplně vypnout. Proto často poslouchám v šalině cestou práce, nebo i doma při úklidu nebo jakékoliv tvorbě. Pro každou chvíli i náladu mám něco nachystané a ráda objevuji nové skladby, které mě osloví. Díky tomu jsem sesbírala už slušnou řádku skladeb - bez hudby by byl život strašně nevýrazný a smutný, nemyslíte?

Svůj hudební repertoár bych rozdělila do několika skupin, protože co mě ruší u psaní, mi zase pomůže na cestách městem a naopak.

Téma týdne - Bájné bytosti

13. dubna 2014 v 21:08 | Dragita
Jelikož jsem dostala na starosti v klubu Snílků Téma týdne, chci jít příkladem a každý týden něco málo stvořit, aby zejména tato rubrika prošla menším znovuoživením. Vždyť na začátku psalo tolik lidí, proč teď nikdo?

Každopádně můj plán byl trochu zhacen. Ještě v poledne jsem sršela nápady (které mě vždy napadají u umývání nádobí - příběhy, báničky, kresby...jenže... musela jsem uvařit, potom mě upoutala na pár hodin online hra a vzápětí kresba, která vůbec nevyšla podle mých představ. Od začátku jsem chtěla psát o dracích, jsou to má nejoblíbenější bájná zvířata.
Chtěla jsem nakreslit dráčka z mého nejnovějšího literárního počinu (který vznikl jako práce v literárních dílnách), uveřenit kousek začátku povídky a menší báseň, jejíž slova mi v poledne běžela hlavou.
Vyšlo mi to jen z půlky. Drak namalovaný je, jen s ním nejsem moc spokojená :-D A básničku jsem potila ze sebe asi hodinu a nakonec je trochu krkolomná (nestvořila jsem žádnou více jak dva roky).

Takže, neděste se, básnické střevo se ke mně ještě nevrátilo (ale snaha se cení, ne? :-D

Kresba - Lapač snů

23. března 2014 v 22:53 | Dragita
Mám teď novou hračku - grafický tablet. Teda, leží mi tu už tři roky, ale teprve teď jsem mu přišla pořádně na chuť. Když jsem viděla téma týdne lapač snů, dostala jsem nápad a poslední dva dny pilně tvořila. Jsem ještě v začátcích, všechno mi trvá a nevypadá to většinou tak, jak si představuji - třeba pírka, ty budu muset ještě cvičit.
Hodně dlouho jsem se mazala s detaily, které vlastně ani nejdou vidět - třeba s tím drakem uprostřed :)

Moje inspirace

5. ledna 2014 v 20:26 | Dragita
Pro tvořícího člověka je inspirace alfou a omegou, ať už píše, kreslí, či vytváří něco vlastníma rukama. Sama jsem prošla různými fázemi tvorby - od kreslení, šití na stroji a různými technikami tvorby šperků, přes scrapbook, fimo, digitální tvorbu až po psaní. Každá měla něco do sebe a každá mi do života něco dala. Neříkám, že se k nim někdy nevrátím, jen vím, že to není všechno. Jsem tvořivá duše a ještě toho na mě spoustu čeká.

Co mi dal rok 2013?

29. prosince 2013 v 21:06 | Dragita
Tento rok byl pro mne opravdu zvláštní, dalo by se říci i zlomový a rozhodně k lepšímu. Chci se s vámi ve stručnosti podělit o to, co se mi za rok 2013 povedlo, či nepovedlo, jakou změnou jsem prošla. Bylo to někdy hodně zajímavé:)

Začneme tedy hezky od začátku. Rok 2013 přišel a já se potýkala se zdravotními problémy, ne nijak vážnými to ne, ale přece jen bylo otravné a únavné mít zánět nosohltanu či průdušek co dva týdny a já se bála, že mě vyhodí z práce, protože jsem pořád marod. Zkusila jsem toho hodně, kdo mě z ná, ví, že díky studiu se stravuji v příhodných mezích a smažené a uzeniny mi dvakrát nevoní. Jedla jsem hory česneku, citronu, domácího medu, pak pořídit Grepové kapky a furt nic.

A pak jsem to našla. Zelené potraviny.
Konkrétně šťávu ze zeleného ječmene a řasu chlorellu od české firmy GreenWays (Nebudu ji vám vehementně nutit, jen napíšu, jak jsem na tom já, sami si to přeberte. Aspoň vím, že od nich mám to nejčistší, co se dá sehnat)
.Shodou náhod jsem se ocitla ve Zlatém klíčku a potkala tam kamarádku ji tam jako prodavačku. Párkrát jsme se sešli a ona mi je doporučila, sama je bere kolem dvou let a zbavila se častých angín a zánětů (také je Dietní sestra, tak ví o čem mluví). Šla jsem do toho, zoufalá, ochotna zkusit cokoliv.
A světe div se, po skroro roce užívání jsem nebyla ani jednou nemocná (pokud nebudu počítat jednu pěknou rýmu, kterou jsem si vyléčila Dubovými kapkami).
  • Krok jedna, vylepšila jsem si imunitu a trávení s pomocí Zeleného ječmen a Chlorelly. Šťáva mi moc chutná. V letních parnech s ledem krásně osvěží. Miluju ji. Chorellu už méně, občas na ni zapomínám, ale nevím, co bych bez ní dělala. Je silně protizánětlivá a podporuje zdravé bakterie ve střevech. Když sním něco špatného uleví mi, když se něčeho moc přejím, uleví mi od těžkého břicha. Zastavuje krvácení - vyzkoušeno, hojí rány i hnisavé - vyzkoušeno na našem potkánkovi.:)
A protože jsem jela na zelené vlně a čistila si organismus, byla jsem první polovinu roku Vitariánka (jí se jen tepelně neopracované potraviny) pak i Veganga a Vegetariánka. Já prostě musela vyzkoušet všechno. Jestli budete chtít nějaké tipy, či recepty, stačí se zeptat - ale jen ty jednoduché, já na složitosti nejsem. Nejraději a stále používám stolní mixér a dělám si ovocné koktejly na snídani, nebo domácí nutellu z avokáda, banánu a kakaa. To je hutná mńamka.
  • Změnila jsem způsob stravování. Nakonec jsem byla na půl Vitariánka a Veganka až do července. Byla to úžasná doba, ráda na ni vzpomínám, ale teď v zimě to cítím zase jinak, prostě tělo si řekne. Někdy se divím, jak jsem to mohla dát, být jen na ovoci, klíčích a listové a plodové zelenině. Všechno mám moc ráda, chutná mi a já vůbec neměla hlad. Postupem času jsem toho jedla méně než dřív a měla zároveň víc energie, shodila jsem asi osm kilo, zbavila se celulitidy a nafouklosti. Bylo to fajn, ale asi na mě čeká ještě jiná cesta, nebo to mám možné různé, podle období.
Teď v zimě nejsem ani jedno. Sama se nijak neoznačuji, prostě nejím maso (už rok) - vlastně jím jen ryby, ty miluju; uzeniny ani mléčné výrobky, krom domácích vajec, másla a semtam si dám hermelín. Celulitida je zpátky, stejně jako váha, ale já vím, že s jarem to zase samo sklouzne. Žádná křeč, řídím se tím, že jím, co mi chutná, do ničeho se nenutím a jím to s chutí:) (Třeba i jednou za rok máme od rodičů domácí sádlo i škvarky, to nemůžu vynechat).

Díky experimentování jsem objevila kouzlo manadlového mlék, z konopných semínek a makového. Ty mám nejraději ještě s rozixovaným banán a nepraženým kakaem.
Mňamka. Stejně jako rozmixované banány s goji, s kakem nebo bez. Do te´d si dělám ovocné snídaně, kdy to buď různě nakrájím, či pomixuju a pak uždibuji lžičkou.
  • Díky tomu všemu jsem začala i jinak nakládat se svým životem. Přestala jsem s antikoncepcí - proč se čistit a zároveň cpát chemii do těla, když to jde i jinak, že? Ale dalo mi to zabrat. První tři měsíce mi padaly vlasy a doteď ještě bojuji s akné, ale vím, že vyhraji. Až jsem ji vysadila, zjistila jsem, že kolegyně z práce díky ní skončila v nemocnici s embólií - ještě, že jsem to měla vždy všechno v pořádku:)
Zhruba v půlce roku přišla změna zdá se zatím největší. Nebyla jsem spokojena se svou prací telefonní operátorka. Ubíjela mě. Psychicky. Každý den jsem chodila domů vycucaná jako citron a nevěděla co dál. Kde bych sehnala tolik peněz? Co budu dělat? (A to jsem prosím dělala jen zákaznický servis na dobíjecích simkartách pro Outů).
  • zachránila mě kamarádka, která odcházela ze zdravé výživy a bylinkářského obchůdku Zlatý klíček. Jsem jí moc vděčná, že mi nabídla své místo jako první. Věděla, že jsem po tom moc toužila. Tam si člověk popovídá se zákazníky, všichni (skoro) jsou milí, upovídaní a rádi se baví o výživě a stravování:) Takže jsem v červnu změnila práci na pozici prodavačka. Platem jsem hodně snížila, ale ta spokojenost za to rozhodně stojí!
  • S blížícím se podzimem jsem začala více číst a zase se vrátila ke psaní. Na jaře jsem dokončila příběh Oheň v srdci a až do podzimu měla tvůrčí okno. Pak jsem začala zse psát, menší povídky i ty větší. Třeba třetí pokračování Síly duše. Už mám padesát stránek:) Také jsem se zapojila do Temnářčiných literárních dílen a jsem moc ráda, že se tam mohu něčemu přiučit, nebo prostě jen bavit psaním.
  • A když nepíšu tak kreslím, vždy v kuchyni s výhledem do zahrad a to se pak čmárá jedna radost. Ale jen když je venku krásně. Docela jsem s zlepšila a vlastně si tak vyrábím ilustrace ke knize.
A co s koncem roku? Nezůstal pozadu. Letošní Vánoční svátky byly úžasné, plné pohody, klidu a naší rodiny, která se sešla na Štědrovečerní večeři u kapra, kterého jsem snědla hned dva kousky. Dokonce i knih jsem dostala pět. Letos jsem svou knihovnu rozšířila jak už dlouho ne. Už mi na ty knihy ani nestačí.
  • Co je úspěch, po těch pěti letech samobydlení, že se mi poprvé povedlo úplně všechno cukroví a s chutí jsme ho s přítelem sdlabali ( Už není, hehe). Minulé roky jsem musela část vždy vyhodit, nikdo to nechtěl jíst.
  • A úplně naposledy jsem se rozhodla zůčastnit soutěže O dračí řád - poslala jsem dvě povídky, tak mi držte palce:) Co se týká mého čtení, musím říct, že jsem přečetla za poslední půl rok 30 knih a dohromady za celý rok se to blíží ke čtyřicítce. Toť rekord, který je hoden, abych ho překonala.
Toť vše, já jsem za tento rok moc ráda. Událo se toho opravdu hodně (jedna kamarádka porodila hezkou holčičku, poznala jsem kupu skvělých lidí a doufám, že příští rok poznám další:)
Ještě jsem hodím svou knižní hitparádu a můžu se těšit na rok 2014, cítím, že bude také výjimečný.

zdroj ječmeného obrázku v prokliku. Zítra sem dám autentický záběr:)

Já věřím na víly!

23. září 2012 v 12:15 | Dragita
Není tomu tak dávno, co jsem oslavila své už čtyřiadvacáté narozeniny. Čas letí svým tempem, který ani jeden z nás neumí zastavit a já jsem ráda, že mám svou fantazii, že věřím na víly, draky a leprikóny. Člověk by se neměl vzdávat toho, čemu věří ani když si to přeje okolí. Dlouho jsem žila v domnění (díky ostatním), že fantazie, víly a skřítkové jsou jen pro děti. Že je dětinské a strašně nedospělé -divné- mít svou fantazii a snít.
Už vím, že ostatním to může být úplně jedno.
Jenže letos na jaře jsem zase přišla o svou víru, fantazii - a to díky náročné stresové práci. Nedokázala jsem nic nakreslit, vymyslet, vůbec nic. Jen jsem chodila do práce. Ani jsem pořádně nečetla knihy. Mé tělo rozhodlo za mě - takhle to dál nešlo a já skončila na dlouhé nemocenské.

Teď, když jsem zpátky, znovu jsem v sobě objevila své já. Svou fantazii a víru. Můžu říct: Já věřím na víly! Já chci a je mi jedno co si myslí ostatní, nebo jak se na mě dívají.
A proto, jsem tento týden, po roce, vzala do ruky tužku a papír a nechala se vést myšlenkami.

Seriály, ke kterým se ráda vracím

3. července 2011 v 17:41 | Dragita


Seriály, dost ošemetné téma dnešní doby. Na jedné straně nutí člověka sedět doma na zadku a nic nedělat ( v případě naší republiky i tloustnout), ale na druhé straně, když najdete opravdu kvalitní seriál, je to mnohem lepší trávení času, než sezení u PC a hraní stříleček. Samozřejmě vzhledem k mému nedostatkovému času se podívám jen na pár dílů týdně, ale mě to stačí. Aspoň se mám na co těšit.
Viděla jsem spoustu seriálů a mnoho jich mám oblíbených, ale chtěla bych se tu rozepsat jen o těch, co mi uvízli v srdci a ráda se k nim vracím.

Pohádky: vždy tu byly a vždy budou

5. června 2011 v 21:30 | Dragita


Neznám člověka, který by se aspoň jedinkrát v životě nepodíval na pohádku. Vždyť ty kreslené postavičky a knižní hrdinové, obveselují naše duše už celá staletí, jen pokaždé trochu mění formu.

V každém z nás zůstane celý život kousek dítěte, v někom méně a v někom více. Vždy se usmívám, když vidím svého otce, který ač má rok do důchodu, nadševše miluje Toma a Jerryho, Sylvestra a Tweetyho a hlavně klasickou Pyšnou princeznu, S čerty nejsou žerty a tak podobně, nikdy je v televizi nevynechá:-)



U pohádek si vždy odpočinu, sice už v dnešní době volím jen ty filmové, vždy si najdu čas a sleduji nově vyšlé animované filmy. Nemusím u nich nijak zvláště přemýšlet, jen se nechám unášet příběhem a na chvíli zapoměnu na okolní svět. Jako první mě k této mojí závislosti přivedl film Doba ledová - svým způsobem je to také pohádka. Bylo mi tenkrát necelý čtrnáct let. Od té doby, ty, které za to stojí nevynechám.
Mohla jsem se rozplývat nad roztomilostí Bolta, dráčka z Jak vycvičit draka(k umazlení) smát se Kryserce nebo osnovat plány s modrým chlapíkem jménem Megamysl. Viděli jste už planetu 51? Nemohla jsem se přestat smát. A oto tu přece jde.


Proto doufám, že klasické pohádky, které určitě budu vyprávět svým dětem, tak i animované filmy, budou dále těšit všechny, kteří si najdou chvilku ve svém nabytém čase a nechají se unášet fantazií do jiných světů. Vždyť bez nich, by byl ten náš svět prázný a černobílý, co myslíte?

Vaše pohádky milující Dragita

Zdroje obrázků v prokliku;)

Tam, kde jsem doma

15. května 2011 v 23:06 | Dragita

Doma jsem tam, kde se cítím dobře:-) To taková všeobecná pravda, ale pro mě docela trefná. Celý svůj život žiji v Brně, studenstském městě, které mám ze srdce ráda. Znám své uličky, vím, kde co sehnat a nemusím jezdit přes celé město. Jen, co vykouknu z okna, všude samá zeleň, světlé ulice a dokonce se mi vždy poštěstilo, že kdykoliv otevřu okna, mohu si vychutnávat ticho a klid. A to považte, jsem bydlela osmnáct let v části Brno-Střed.
 
 

Reklama